Skupinu „Helmutova stříkačka“ založil na gymnáziu
jako recesistickou kapelu v roce 1986 Robert Staniczek. První obsazení se rekrutovalo z různých středních škol v Brně: Albert Krejčí – bicí (později Hlavou dolů), Tomáš Rašovský – kytara (později Michal „Prochor“ Procházka), Petr Klobouk – baskytara (později Hlavou dolů, U nových tradic), Robert Staniczek – zpěv.

Kapela byla propojená s divadlem, které vystupovalo na různých středoškolských a vysokoškolských akcích. Po Rockfestu v roce 1988 se to rozjelo pořádně, což pro některé členy bylo časově natolik náročné, že v roce 1990 došlo k zásadní personální obměně. Přehrávky s profesionálním hraním už byly ve „slavné“ sestavě Tomáš „Pogo“ Rechtořík – bicí (později Synergy, Guločar), Martin Pokora – kytara (později Výlet, Narvan), Libor „Mikeš“ Mikoška (později Narvan, Laputa, Buty, Lidopop, Suzaplay), Luděk Doležal – baskytara Tonda Juřeník – klávesy, Robert Stanizcek – zpěv.

K další obměně dochází před natáčením debutového LP, kde se coby klávesák objevuje Honza Staniczek a na post kytaristy přichází Martin Nechvátal, ten střídá Martina Pokoru a následně ještě před točením zůstává coby kytarista sám. Kapela totiž už bez Libora Mikošky natáčí desku Helmut a Hilda ve studiu Propast (Petr Janda). Rok po vydání první desky se opět ještě mění sestava: na bicí přichází místo Poga hrát Luboš Beránek a kapela se chystá na točení svého druhého alba „Z Vrány do vrány“ . To také v roce 1993 natáčí ve studiu Citron.

Deska “ Z vrány do vrány“ jakoby nalepila na kapelu smůlu… Po neuskutečněném vydání právě této desky přichází kytarista Martin Nechvátal o prostředníček na levé ruce a aby toho nebylo málo zpěvák Robert Stanizeck o hlas. Na dlouhých šest let nastává temné období kapely.

V roce 2000 už hraje Martin Nechvátal i bez jednoho prstu a Robert Stanizek znovu zpívá, do sestavy tak přiskakuje na basu Aleš Čuma a na bicí Lukáš Kyzlink a Helmuti ožívají.

V novodobé historii je dalším zásadním rokem rok 2005, kdy kapela vydává za poměrně mohutné mediální podpory vydavatelství Teco Production album „Hell mute“.